With you I feel as if this village was a mountain village

Vypadalo to jako obyčejná procházka do obyčejného dne. Oba jsme si potřebovali provětrat hlavu a načerpat energii. Asi tušíte, že to nakonec nebyla bůhvíjaká procházka. Abych to upřesnil - jedním z mých snů je vandrování po horských oblastech, zachycování atmosféry do fotografií a postupné zbavování se starostí, což se naplnilo právě ve chvíli, kdy jsme spolu vyšli ven. Sice mi nebyla poskytnuta žádná horská oblast, ale byla mi poskytnuta ta nejdůležitější věc, která je klíčem k užívání si. Byla tu ona. Už mnohokrát jsem přemýšlel, jaké by to bylo na cestách, kdyby mi náhle zmizela z života. Část mě by se smazala a já bych neměl chuť pokračovat dál v cestě. Nikdy jsem si nikoho nevážil víc a začínat s tím nehodlám. Je to má horská Lucie.

Lucie + deštivé počasí + pěkná cesta = krásná "horská" chvíle 

slovo horská = úžasná, krásná, dokonalá, horskou připomínající

(poslední dvě fotografie od úžasné umělkyně a mé Milé Lucie Zelené) 

Pár nových fotografií

Nebyl to tak docela výlet, ale bylo to kouzelné procházení se v lese, při kterém se stačily prostřídat různorodé pocity. Strach, smutek, radost, láska a úleva. Miluji, když se mohu ztratit v lese. Okolní svět jakoby přestal existovat a nic mě nedělilo od mé milované Lucie. Jak strašně rád jí fotím. Je to jedna z mých nejoblíbenějších věcí. I just love it/her.

Touha cestovat

Mám neuvěřitelnou touhu cestovat, ale nikam jít nemohu, protože se musím učit. Možná si budete ťukat na čelo a říkat si, že mám neuvěřitelně "rychlý" postřeh, ale já to prostě říct musím. Škola (nebo aspoň gympl) je k ničemu. Je k ničemu pro lidi, jako jsem já. Pro lidi, které nezajímá matematika, fyzika, dějepis, chemie a spousty dalších předmětů. Já vím, co chci v životě dělat a je mi jedno, co si o tom myslí ostatní. Věřím, že jednou budu fotit a dostávat za to peníze, ale nyní to prostě nejde. Nemohu se věnovat škole a naplno focení. Spojení něčeho co vás baví a zaměstnání je jedna z nejlepších věcí, které vás mohou v budoucím životě potkat.

...

Abych se vrátil k původní myšlence tohoto článku.. Jak jsem již řekl, mám obrovskou touhu cestovat, ale není to možné, proto se snažím toulat ve svých myšlenkách a představovat si, že místo bílých zdí kolem je les. Zní to docela zoufale a tragicky, ale docela to pomáhá. Vždy, když se budete cítit na dně a budete mít dost přežívání v uzavřené místnosti nad knihou, nakreslete si pomocí fantazie na vaše zdi krajinu (nebo jakoukoliv součást přírody, která vám zvedne náladu - u mě je to les a skály)
...

A nebo si to nakreslete doopravdy (#lol )

Studený průchod

Nedávný útěk od civilizace do přírody ve mně vzbudil myšlenku na blog o cestování. Chci s někým sdílet to kouzlo svobody, které by měl každý z vás zažít. Není to jen o tom, že se seberete, naházíte pár věcí do batohu a navštívíte nejbližší opuštěné místo, které projdete a vrátíte se opět domu nepoznamenaní přírodou. Musíte jít a užívat si přítomnosti. Donedávna jsem měl problém s užíváním si toho, co je teď. Vždy jsem se těšil z toho, co bude následovat, ale neuvědomil jsem si, že to nejlepší se děje právě v tuto chvíli. Chce to nikam nespěchat, udělat si čas a vnímat vše co je kolem vás. Nejlépe na to přijdete v přírodě. Když se procházíte, říkáte si, že je to na tom místě hezké, ale zkuste se zastavit. Prostě se zastavit a vnímat.
...

I N | W O O D S